V noci z 31. října na 1. listopadu začíná nový rok, alespoň ten pohanský. Keltové říkali tomuto svátku Samhain a věřili, že je to jediná noc v roce, kdy se pootvírá brána mezi světem živých a mrtvých. Povídalo se, že v tento čas mohou mít zemřelí opět hmotné tělo. Dnes sice prvního listopadu slavíme Svátek všech svatých, neboli Dušičky, nicméně některými zvyky našich předků se můžeme inspirovat.
Pro staré Kelty byl Samhain nejvýznamnějším z takzvaných čtyř ohňových svátků. Lidé v tomto období sklízeli úrodu a poté šli slavit. Oslavy probíhaly ve společnosti druidských kněží, kdy celé společenství zapálilo oheň pomocí otočného kola, které bylo symbolem slunce. Lidé se kolem něj modlili, obětovali dobytek a poté si z tohoto ohně odebrali plamen do svého domova.
Slavit Samhain bylo tehdy povinné. Veselí trvalo tři dny a tři noci, během nichž se musela komunita ukázat místnímu králi nebo náčelníkovi. Lidé věřili, že neúčast na oslavách má za následek trest od bohů, obvykle nemoc nebo smrt. V Irsku měl tento svátek také vojenský aspekt, pro velitele vojáků se připravovaly ozdobené trůny. Každému, kdo se během oslav dopustil zločinu nebo použil zbraň, hrozil přísný trest.
Příšery Samhainu
Protože Keltové věřili, že bariéra mezi světem lidí a duchů je během Samhainu prolomitelná, připravovali oběti, které nechávali před vesnicemi a na polích pro víly neboli Sidhy. Keltové také věřili, že do jejich světa mohou v tuto dobu zavítat duše předků. Aby víly tyto duše neunesly, převlékali se Keltové do masek zvířat a příšer, které měly víly odradit.
S mytologií obklopující Samhain byly spojeny i některé specifické příšery. Patřila mezi ně například bytost Pukah, schopná měnit libovolně podobu. Té Keltové přinášeli oběti sklizně z pole. Paní Gwyn byla zase bezhlavá žena oděná v bílém, doprovázená černým prasetem, která pronásledovala noční poutníky. Dullahan se zjevoval jako bezhlavý muž na koni s plamennýma očima. Jeho zjevení bylo pro každého, kdo se s ním setkal, smrtícím znamením. Dále se věřilo na skupinu lovců známou jako Faery Host, která během Samhainu unášela lidi.
Po vzoru našich předků
Tak jako my dnes, i Keltové v tyto dny více pečovali o hroby svých milovaných. Sázeli na ně nejčastěji brčál, violku vonnou či oměj šalamounek a kolem nechávali růst borovice a červené tisy jako symboly nesmrtelnosti a znovuzrození. Keltové však během Samhainu mysleli i na sebe a svůj vlastní život. Velmi důležitý byl pro ně již zmiňovaný rituál s ohněm, během něhož spalovali slaměné figuríny jakožto symbol všeho starého a špatného, co se během roku nahromadilo. Poté byli očištěni a připraveni začít nové období.
Právě tento rituál, jen trošku jinak, můžete vyzkoušet i vy doma. Sychravé podzimní dny přímo svádí sednout si k ohni u krbu nebo k zapálené svíčce a dopřát si čas na vyhodnocení uplynulých měsíců. A nemusíte zrovna přemýšlet nad tím špatným, co byste potřebovali změnit, či ze svého života zcela odstranit. Naopak můžete zvolit mnohem příjemnější cestu, cestu vděčnosti. Vždyť právě pozitivní emoce jsou tím, co nám může krásně rozsvítit pošmourné listopadové dny.
Comments